Pěstování Senegalského prosa --- autor: p. Miloš Kaplan

"....Senegalské proso je teplomilná rostlina, která vyžaduje umístění na dobře vyhnojeném záhoně ( poli), vyžaduje dobrou závlahu, prosluněné stanoviště. Vyžaduje teploty nad nulou, mráz ji přímo nezničí, ale velmi zpomalí její vegetaci. Proso vysévám v polovině dubna na připravený záhon. Je dobré provést zkoušku klíčivosti, zpravidla vyklíčí téměř 100 % semen. Jednotlivá semínka se snažím vyset do vzdálenosti asi 4 cm od sebe a vzdálenost mezi řádky je 25 cm.Výsev je poměrně obtížný, protože semínka jsou opravdu malá a je to velmi náročné na trpělivost, ale trpělivost se opravdu vyplatí. Je možno využít i hustější výsev, ale ten je pak potřeba vyjednotit. Je – li výsev hustý, klásky jsou menší, ale i ty ptáci přijímají velmi ochotně, někteří jim dávají dokonce přednost. Po výsevu je možno pozemek uválcovat, popřípadě přikrýt netkanou textilií, ale není to nutné. Na jižní Moravě a třeba v Polabí je možno vysévat dříve, ale i proso zaseté v půlce května v pohodě dozraje.
Asi po třech týdnech, v závislosti na počasí a srážkách, senegalské proso začne růst. Velmi dlouho to vypadá, že na záhoně nic není a pěstitel může propadat beznaději, že špatně zasel, ale téměř všechna semínka vždy vzejdou. Je zapotřebí pravidelně zalévat, jednotit, popřípadě dosévat prázdná nevzešlá místa. Do jednoho měsíce lze také „ přesazovat“, což dělám tak, že při jednocení silnou rostlinku nevytrhnu, ale vydloubnu i s kořenovým balem a pokusím se přesadit na volnější místo. Přesazená rostlinka se zpravidla dobře ujme.
Jak byl růst zpočátku pomalý, v druhé polovině vegetačního období je poměrně dynamický. Dospělá rostlina i s vymeteným klasem dosahuje výšky okolo 150 cm, zdaleka tak převyšuje výšku prosa setého, které málokdy přesáhne na výšku 1 metr. Zpravidla koncem července a začátkem srpna začíná proso vymetat a vytvářet klas. V této době je záhon se senegalským prosem též velmi dekorativní, klasy se pohybují ve větru a záhon doslova šumí. Koncem srpna a začátkem září začíná proso dozrávat, nejprve na straně obrácené ke slunci.
Dozrávání je bohužel nejtěžším obdobím v péči o naši úrodu. Musíme totiž odolávat náporu vrabců a ostatních drobných pěvců, pro které je proso velkou pochoutkou. U nás na Pardubicku je vrabců zatím dost, vždy na konci léta jsou u nás velká hejna a pravidelně vždy napadají a pustoší moji úrodu. Vyzkoušel jsem téměř všechno, strašáky, zavěšená CD, částečně pomáhá pouze zasíťování záhonu pomocí instalatérských trubek z plastu a starých záclon, popřípadě netkané textilie. Velmi však tím utrpí estetický vzhled záhonu. Vrabci brzy přijdou na to, že síť se dá podletět, takže i tak jsou ztráty velké. Chovatelé drobotě doporučují, že senegalské proso se dá zkrmovat i zamražené ve stádiu mléčné zralosti. Zkusil jsem letos dát několik svazků do mrazícího boxu. Asi po měsíci jsem zkusmo nakrmil. Droboť brala proso ihned bez problémů, větší papoušci se zamraženého prosa téměř nedotkli.
Samotná sklizeň pak probíhá přibližně 5 měsíců od vysetí, tedy u nás okolo 20. září. Sklízet můžeme tehdy, jsou – li již zralá zrna i na odvrácené straně od slunce. Klásky stříhám s delším stéblem a vážu je do kytic po asi 10 až 25 kláscích podle jejich velikosti. Snažím se sklízet za suchého počasí, ale to není na konci léta problém. Vždy udělám z prosa dvě kytice a pověsím ji pak spolu s ostatními na dlouhou tyč někam do stínu ( většinou na půdu našeho rodinného domku ), kde proso takzvaně „ dojde“. Dostatečně vyschlé proso pak dám do proutěného koše. Je důležité, aby proso takzvaně dýchalo. Za naprosto nevhodné považuji jeho umístění do igelitových pytlů, což vidíme občas na burzách i v ZOO obchodech.................."

Miloš Kaplan